Josef Kajfosz: „Nevěřícím přátelům”


9

Vstupenka do neviditelna


— Navykládals nám zde, Pepane, spousty divných věcí, o nichž jsme v životě neslyšeli, a pokud kdo o nich slyšel, připadalo mu to vše nesmyslné. Podáváš je tak, že nelze pochybovat o tom, že tomu všemu pevně věříš. Je to překvapující, jistě však chápeš, že pro přijetí toho všeho nemůže stačit pouhé tvoje ujištění.

— Samozřejmě, proč si však neověřit pravý stav věcí pokusem? Jsme přece vědci a měli bychom to tedy umět.

— Ty myslíš, že je to možné? Vždyť jsi říkal, že Bůh nebude pokusným králíkem.

— To jsem říkal a opakuji to znovu. Je však zásadní rozdíl v tom, stanovíme-li si podmínky pokusu po svém a snažíme-li se vtěsnat Boha do svých podmínek, nebo provádíme-li pokus podle Božích podmínek. Bůh lidi vyzývá, aby si ověřili a zkusili, zda mluví pravdu a zda svoje sliby splní.[217] Jsem opravdu hluboce přesvědčen, že každý člověk má možnost si ověřit pravdivost Bible a toho, co skrze ni Bůh lidem říká.

Viděl jsem mnoho lidí, kteří tento pokus provedli, a nenašel jsem nikoho, kdo by byl zklamán. Neznamená to však, že všechny pokusy skončily úspěšně. Úspěšně může skončit jen takový pokus, v němž jsou přesně splněny všecky nutné podmínky. Příčina nezdařilých pokusů lidí s Bohem, které jsem viděl, spočívala právě v tom, že tyto podmínky zcela nebo z části splněny nebyly.

To, co jsem uvedl, je ve vědecké praxi zcela běžné. Většina fyzikálních prací obsahuje kapitolu nadepsanou „Experimentální část”. V této kapitole je zvykem uvádět více či méně podrobně vše, na co je třeba pamatovat v případě opakování pokusu. Je-li práce seriózní a její výsledky pravdivé, je možné podle těchto údajů celý postup reprodukovat a dojít ke stejným závěrům, které danou práci potvrdí. Jsou-li tyto údaje neúplné nebo chybné, je zde nebezpečí, že se opakování pokusu nezdaří a autorova tvrzení nebudou moci být ověřena. Totéž se může stát, upraví-li čtenář práce podmínky pokusu sám. V prvním případě je vinen autor, v druhém případě ten, kdo po něm pokus opakuje. V obou případech dojde ke zklamání a nedorozumění, která bude nutno dodatečně odstraňovat.

Jsem přesvědčen, že zcela stejné zákonitosti platí v duchovních věcech. Bible mluví o mnoha duchovních procesech, jejichž průběh a výsledek je závislý na různých podmínkách. Kdo přesně dodrží podmínky, dostane žádoucí výsledek, čímž si ověří biblická tvrzení. Kdo se uchýlí od Biblí předepsaného postupu a svévolně upraví podmínky, utrpí neúspěch. Může pak třeba i jásat, že se mu podařilo vyvrátit biblická tvrzení, ve skutečnosti však takovým postupem dokázal jen tolik, že není schopen seriózní vědecké práce. Takové jednání je jistě pošetilé, nicméně však je běžné, a to dokonce mezi vzdělanými lidmi, jako třeba ateističtí filozofové.

Můžeme to ukázat na jednoduchém příkladu. Někdo třebas čte Bibli a najde místo, v němž se ujišťuje, že se člověku stane vše, o co bude v modlitbě Boha prosit.[218]

— Tady to mám! — vykřikne pochybovač radostí, stoupne si u louže na cestě a prosí: — Pane Bože, prosím, udělej, ať tato louže uschne. —

Kdyby počkal dva dny, zjistil by nejspíše, že se jeho přání přesně splnilo, on však nemá pokdy, čeká tedy jen deset vteřin a pak jásá:

— Vidíte, vždyť jsem věděl, že se nic nestane. Jenom naivkové věří tomu, co říká Bible! —

Takový člověk jedná zcela stejně, jako někdo, kdo si přečetl v příručce pro řidiče automobilu větu, že našlápne-li se plynový pedál, auto se rozjede. Sedne si tedy do nového auta, zmáčkne plyn a pak hned vykřikuje, že tato příručka obsahuje samé nesmysly a autem se podle ní nedá jezdit. Vůbec nevzal na vědomí, že je napřed třeba sejmout vůz se špalků, připojit akumulátor, naplnit pneumatiky vzduchem, nádrž benzínem, kartér olejem, chladič kapalinou, zasunout klíček, uvolnit ruční brzdu, nastartovat, zmáčknout spojku, zařadit rychlostní stupeň a tak dále. Všechny tyto údaje jsou na patřičných místech v příručce pro řidiče také a je třeba jim rovněž věnovat pozornost. Kdo toho nedbá, utrpí neúspěch.

Zcela obdobně také biblický text obsahuje k zmíněné větě o vyslyšení proseb řadu doplnění, která není možno ignorovat. Jedno z nich říká, že toto ujištění se týká těch, kteří jsou v Kristu a v nichž zůstávají jeho slova.[219] Jiná místa pak vysvětlují, co to znamená být v Kristu a mít v sobě jeho slova.[220] Další podmínka je, že je třeba prosit o věc podle Boží vůle.[221] Jiná místa poučí, jaká je Boží vůle a jak ji poznat.[222] Ještě jiná podmínka je, že se má prosti s vírou.[223] Bible obsahuje taktéž všechny nutné vysvětlivky ohledně toho, co je to víra a jak ji získat.[224] Bible také poučuje, že překážkou vyslyšení proseb je hřích, sobecké zájmy, neochota odpouštět viníkům a jiné.[225] Teprve je-li dbáno všech těchto biblických podmínek, dostaví se požadovaný účinek.

Že je to složité, a že vždy, když někdo utrpí neúspěch, je možno mu namlouvat, že něco opomenul? Totéž by mohl říct ten ukvapený majitel nového automobilu, jeho námitku lze však jednoduše vyvrátit poukázáním na to, že přece spousty lidí v autech jezdí, že se tomu naučili z té příručky a že jsou proto s ní zcela spokojeni. A zrovna tak spousty lidí žijí duchovním životem, modlí se a jsou vyslýcháni, jsou s Bohem zcela spokojeni, a naučili se tomu všemu z té příručky, kterou jim dal Bůh, shledávají ji proto zcela přesnou a výstižnou.

Obdobně je tomu v duchovním životě. Můžeš všeho nechat a plahočit se pěšky hmotným světem dále jako živočich. Pociťuješ-li však duchovní hlad a lákají-li tě duchovní výšiny, pak musíš alespoň připustit možnost, že Bůh existuje a že ti nabízí příručku, která obsahuje návod, jak se k němu povznésti. Připustíš-li to, máš kus cesty za sebou, neboť vše další najdeš v té příručce. Sežeň si výtisk Bible nebo aspoň Nového zákona, rozhodně si neber překlad starší než z tohoto století, a začni číst od Nového zákona. Ve Starém zákoně nalezneš později nepřeberné bohatství příkladů, poznatků, pokynů a inspirace, které prohloubí tvůj duchovní život, pro začátek by ti však bylo nesnadné odlišit v něm podstatné od podružného, podmínečné od bezpodmínečného, symbolické a obrazné od reálného a podstatného, dočasné od trvale platného, a udržet vše v náležitých proporcích.

Musí ti být naprosto jasné, že základním vodítkem na tvé cestě za Bohem je Boží slovo — Bible.[226] Nemůžeš je nahradit žádnými náboženskými knížkami, chozením do kostela, rozhovory s lidmi, nebo čímkoliv jiným. Pokud tyto zdroje používáš jako doplňkové, musíš si být vědom, že to, co říká Bůh, je nadřazeno všemu lidskému, a vše lidské podléhá kontrole a ověření slovem Božím.[227]

Dále si musíš ujasnit, že nejpalčivější záležitostí tvého života je úprava tvého vztahu k Bohu.[228] Boha nemůžeš najít jako zvědavec, průzkumník, šťoural, novinář či detektiv. S takovým postojem bys marně mrhal časem. Musíš si uvědomit propastný kvalitativní rozdíl mezi tebou a Bohem. On je Stvořitel vesmíru, ty jsi stvoření. On je svatý, ty jsi hříšník. Propast mezi vámi je způsobena hříchem. On je Soudce, ty jsi odsouzený. Možná to uráží tvé sebevědomí, možná svůj hřích necítíš. Je to však také podmínka. Musíš aspoň připustit, že Bůh má pravdu, tvrdí-li, že se nehodíš do jeho společnosti takový, jaký jsi.

Vyžaduje to tvé pokoření před Bohem.[229] On má právo určovat, vznášet požadavky, stanovit kritéria. Můžeš se proti tomu vzpouzet, potom však tvoje hledání Boha a tvůj pokus v tomto bodě skončí, neboť pro tvůj vzdorovitý postoj ti zůstane navždy vzdálen. Pokud problém svého hříchu nemůžeš překonat, všímej si v Bibli Božích výroků o hříchu a Božích mravních standardů, a srovnávej je s tvým dosavadním životem. Budeš-li objektivní, ujasníš si brzy, že Bůh má pravdu.

Někdy, i když ne tak často, mají lidé problém opačný. Satan, lhář a podvodník, jim namlouvá, že jsou tak strašně hříšní, že jim Bůh nemůže odpustit a že tedy záchrana pro ně není. Jedno i druhé je v rozporu s tím, co říká Bible. Podle ní je každý bez výjimky tak hříšný, že zaslouží na smrt a potřebuje záchranu, zároveň však není nikdo tak hříšný, aby mu ji Bůh odepřel.[230]

Pochopíš-li a uznáš-li to, máš za sebou další krok a můžeš vztáhnout ruku po záchraně. Bůh tě nechce nechat zahynout, nabízí ti odpuštění, očištění a nový život. Víš-li už a připouštíš-li, že jsi právem odsouzen, jsi připraven žádat a přijmout Boží milost. Jsi zde na linii Boží vůle, neboť je to přesně to, co Bůh pro tvůj život připravil a co ti chce darovat. Postaral se o to, že již skoro před dvěma tisíci lety byla obětována krvavá oběť za tvoje hříchy a je zde tedy prostředek k překlenutí toho propastného rozdílu mezi tebou a Bohem. Ničím si to nezasloužíš, nemusíš se však nijak vylepšovat nebo něco skrývat. Vše připravil a o vše se postaral Bůh. Co tedy máš udělat ty?

Jsme teď u nejdůležitějšího bodu. Bible říká, že Bůh není Bohem nepořádku.[231] Jeho vztahy s člověkem jsou zcela určité, zakládají se na explicitní dohodě neboli smlouvě. Vše, co říká Bible o záchraně, je Boží nabídka. Bůh připravil podmínky smlouvy, prohlašuje, že chce být jejím signatářem, a vyzývá každého člověka, nyní konkrétně tebe, aby s ním uzavřel nabízené příměří.[232] Bůh ti v něm nabízí záchranu a věčný život. Aby to však bylo možné, potřebuje právo, tvůj souhlas k tomu, aby tě mohl vnitřně přetvořit, očistit od hříchu, znovuzrodit, naplnit Duchem svatým a pak vést svojí cestou. Není na tobě starost, jak to bude vypadat a co potom budeš muset dělat. Nemusíš se obávat, že to nedovedeš. Potřebuješ jen přenechat to Bohu a dát mu svolení, aby dělal vše, co uzná za vhodné.

Je to nesnadný moment z psychologického hlediska. Máme rádi přehledně situace. Chceme vědět, jak vypadá cesta, na níž za chvíli vkročíme. Jsou však okamžiky, kdy musíme riskovat. Třeba při prvním skoku do vody. Anebo, ještě lépe, při skoku s okna hořícího domu do sítě, kterou roztáhli a drží požárníci. Normálně by člověk neskočil, je-li si však vědom, že na tom závisí jeho záchrana, udělá to. V takové situaci jsme před Bohem. Naše záchrana závisí na tom, zda se mu dáme k disposici.[233] Vyžaduje to naši plnou důvěru, Bůh si ji však rozhodně zaslouží a nezklame nás. Psychologické zábrany můžeme tedy překonat svou vůlí, svým rozhodnutím. Nejsi-li si jist, chceš-li to, ujisti se aspoň o tom, že chceš chtít.

Jde tady samozřejmě také o ochotu změnit v životě vše, co nevyhoví Božím standardům, co se neshoduje s postavením jeho smluvního partnera. Máš-li v ůmyslu se nadále rochňat ve špíně nebo ponechat si své tajné hříšné libůstky, pak nepochodíš. Jde o tvé odhodlání stát se Božím dítětem, podřídit se jeho vůli ve všem.[234] Není v tom naprosto nic, co by přesahovalo tvé možnosti nebo schopnosti. Všecko přesahující tvé možnosti bere na sebe Bůh. Nic tím neztratíš, nýbrž nekonečně mnoho získáš. Uvažuj o tom, zkoumej sám sebe. Nečti dále, dokud si nebudeš jist, že jsi odhodlaný uzavřít s Bohem smlouvu a přenechat mu všechny klíče svého nitra a života.

Dospěl-li jsi k uvedenému rozhodnutí, jsi připraven uzavřít s Bohem smlouvu. Aby k tomu došlo, musíš podat přihlášku. Je to zcela konkrétní, nesmírně důležitý a podstatný úkon ve tvých stycích s Bohem. Až dosud bylo všecko jen přípravou a nezavazovalo tě. Přihláška je však právně závazná, neboť s Bohem není radno žertovat. Jak se taková přihláška podává? Tím nejjednodušším způsobem, jaký si je možno vůbec představit. Stačí otevřít ústa a Bohu o svém rozhodnutí říci. Starost o technickou stránku spojení můžeš zcela pustit z hlavy. Bůh není odkázán na telefonní linky, vysílače či odposlouchávací zařízení. Je s tebou v nepřetržitém spojení od tvého narození, slyší tě a vidí všude, a to nejen zvenčí, nýbrž i zevnitř, registruje každé tvé slovo a každý dech, dokonce i ty nejtajnější myšlenky.

Proč tedy k němu mluvit? Právě proto, že to bude tvá oficiální deklarace, tvůj právní úkon, závazný pro tebe i pro Boha. Bůh ujistil, že kdo se takto na něho obrátí, bude zachráněn.[235] Vztahuje se to i na tebe. V okamžiku, kdy otevřeš ústa, abys vědomě Boha oslovil, podnikáš něco nesmírně důležitého, něco s dalekosáhlými účinky a následky pro tvůj budoucí život.

Jak a co máš Bohu říkat? S formou si nedělej starostí. Bůh není formalista. Mluv uctivě a pokorně, avšak zcela přirozeně. Sděl mu, že jsi se dozvěděl o jeho slovu, že připouštíš, že jsi hříšný a proto odsouzený, a že jsi se odhodlal přijmout nabídnutou záchranu. Vyjádři ochotu uzavřít s Bohem smlouvu na podmínkách stanovených v Novém zákoně, jejíž rukojmí je Kristova oběť, na níž se tímto odvoláváš.[236] Vyjádři lítost nad tím, že jsi až dosud Boha a jeho požadavky a nabídky ignoroval. Uveď jmenovitě své hříšné skutky, o nichž víš, že jsi se jimi provinil vůči Bohu nebo lidem. Pros, aby ti byly odpuštěny a aby tě Bůh vedl a dal ti sílu žít nový život Božího dítěte.

Řekni také Bohu klidně o svých pochybnostech a nejasnostech. Přiznej, že ještě mnoho věcí nechápeš, a pros o jeho vedení a moudrost, obzvláště o správné chápání obsahu Božího slova. Poděkuj za Boží nabídku záchrany, za Kristovu oběť, kterou nárokuješ pro sebe, a za Boží ujištění o záchraně a o věčném životě, které tímto přijímáš. Řekni Bohu, že se mu dáváš k disposici k tomu, aby tě znovuzrodil, naplnil Duchem svatým a vedl svojí cestou. Řekni, že svou přihlášku pokládáš za závaznou a platnou, že jsi odhodlán plnit své smluvní podmínky a být Bohu věrný, a že očekáváš, že Bůh bude věrný svým slibům vůči tobě.

Bude dobře, když si svou deklaraci napíšeš a uschováš, abys si ji mohl připomínat.

Jak zjistíš, zda tvoje deklarace byla přijata? Podmínkou je tvoje upřímnost, čili naprostý soulad toho, co mluvíš, s tím, co si myslíš, co chceš a co cítíš. Nezáleží tolik na přesném znění vyslovovaných vět. Daleko více záleží na stavu tvé mysli, tvé vůle a tvého cítění. S Bohem vlastně rozmlouváš svým nitrem, Bůh přijímá tvé signály přímo odtamtud a není odkázán na to, co vyslovují tvé rty. Je to důležité, neboť někteří lidé jsou tak prolhaní, že klidně nalhávají sami sobě, a tragické na tom je, že se jim to dokonce daří, upadají totiž do léčky vlastních lží. Jiní zase po celý život nosí jakousi hereckou masku a nikdy nedovolí, aby byla spatřena jejich pravá tvář. Nebudou-li vyslovované věty v souladu se stavem tvého nitra, minou se u Boha s jakýmkoliv účinkem. Je možno oklamávat lidi, nikdy však Boha. S Bohem se domluví pouze ten, kdo sundá všecky masky a předstoupí před něj se svou pravou tváří. Jsi-li jist, že tvoje deklarace byla upřímná, pak můžeš také být jist, že byla přijata a že jsi se stal signatářem novozákonního příměří s Bohem.

Do tohoto místa patří křest čili ponoření v Krista. Je to viditelné, veřejné potvrzení té ústní deklarace, jakési razítko člověka jako strany na jeho smlouvě s Bohem. Máš-li styk s Božími dětmi, požádej je o křest.[237] Může se stát, že při tom narazíš na nesnáze, nepochopení nebo nepřijatelné podmínky v podobě nějakých nebiblických požadavků jako například složení slibu věrnosti nebo poslušnosti nějaké organizaci nebo ztotožnění se s učením nějakého člověka či nějakého seskupení. V takovém případě to svěř Bohu a slib mu, že se necháš pokřtít, jakmile to bude možné. Pros ho, aby tě i v této věci vedl.

Jako signatář smlouvy s Bohem máš práva i povinnosti. Obojí je popsáno v Bibli. V tomto smyslu je Bible smluvním dokladem, závazným pro obě strany. Jsi-li v Kristu, jsi nové stvoření. Jsi-li v Kristu, máš nárok na moc a vedení Ducha svatého. Jsi-li v Kristu, je Bůh tvým otcem. Můžeš ho takto oslovovat, svěřovat se mu a radit se s ním jako s pozemským otcem. Jsi-li v Kristu, bydlí v tobě skrze Ducha svatého Kristus se svým charakterem, svým smýšlením, svými skutky, svým životem. Jsi-li v Kristu, máš právo prosit Boha v jeho jménu o všecko, co ve svém duchovním životě potřebuješ. Jsi-li v Kristu, spočívá na tobě neustále Boží přízeň a láska.[238]

— Počkat, počkat! Něco jsme zde přeskočili. Šlo nám přece o důkaz Boží existence, o pokus k ověření pravdivosti Bible a reality duchovního života. Nelze to přece odbýt tím, že si to vše začneme namlouvat.

— Zcela správně. Nejde vůbec o to, abychom si tyto věci namlouvali. Nové stvoření nelze předstírat. Buď nastanou v mém nitru konkrétní změny, a pak to vím, nebo nenastanou. Buď jsem přijal Kristova Ducha a mám toho vnitřní jistotu, anebo nikoliv. Buď cítím a pozoruji v životě Boží přízeň a její důsledky, anebo ne. Je správné a biblické očekávat, že nám Bůh zcela zřetelně potvrdí přijetí naší nabídky a uzavření smlouvy s námi. Slouží k tomu Boží pečeť — Duch svatý. Ježíš Kristus je označován jako ten, kdo křtí Duchem svatým, čili ponořuje věřícího do Ducha svatého. Je to duchovní protějšek našeho ponoření do Krista skrze křest. Koho naplní Duch svatý, ten nemůže být na pochybách, že se tak stalo. Je to zřetelné Boží potvrzení, Boží podpis na smlouvě s člověkem.[239]

Jde však o to, že nemá smyslu založit si ruce a soustředit se na své dojmy a pocity v očekávání, až se Boží působení dostaví. Je to obvyklá chyba začátečníků, kteří mají malou, nezkušenou víru. Dělají si starosti a úzkostlivě se bojí, bude-li Bůh schopen či ochoten plnit svůj podíl na smlouvě. Je to zcela zbytečné. Je to tak, jako když by majitel nového auta pořád pochyboval, je-li schopen potor naskočit. Otočí-li klíček a motor nenastartuje, nebude přece stát stranou se založenýma rukama a přemýšlet o tom, zda selhal Carnotův cyklus, Kirchhoffovy zákony, nebo snad Maxwellova teorie, zda je špatný tepelný ekvivalent práce, Ohmův zákon, či snad princip akce a reakce, nýbrž se bude snažit si ujasnit, v čem případně udělal chybu. Obavy o platnost fyzikálních zákonů může zcela pustit z hlavy. Místo nich se musí s klidem a soustavně věnovat přípravám k jízdě v souladu s příručkou, bez pochybování, že fyzikální principy, umožňující jízdu, jsou zcela v pořádku. Může vzít jed na to, že až bude vůz v pořádku, uslyší radostný zvuk motoru a uvidí, jak se vůz dává do pohybu.

Přesně totéž platí o startu do duchovního života. Necítíš-li snad ještě výraznou Boží odpověď na svou modlitbu, pokračuj klidně v přípravě svého nitra dbaje pokynů Boží příručky. Soustřeď se na plnění svých smluvních závazků. Vyznej před nějakými lidmi, že jsi uzavřel smlouvu s Bohem a přijal záchranu v Kristu. Pokud jsi někomu ublížil, vydej se za ním a dej věc do pořádku. Je-li na tvé straně nějaká překážka v podobě neurovnané záležitosti s lidmi nebo s Bohem, a tato věc ti vyvstává ve vzpomínkách a zneklidňuje tě, neodkládej její vyřízení. Nech všeho, o čem víš, že je to neslučitelné s postavením Božího dítěte, že se to neshoduje s Božím standardem. Studuj příručku.

Rozmlouvej se svým Otcem, trvej na tom, že mu patříš a že jsi jeho smluvním partnerem, děkuj mu za sliby, které ti dal ve svém slovu. Máš-li obavu, zda jsi na něco nezapomněl, svěř se mu s tím a pros o vedení. Nebuď nervózní, nepospíchej, buď trpělivý. Můžeš vzít jed na to, že jednáš-li upřímně a důsledně, nenechá tě Bůh na holičkách. Vzápětí tvé duchovní uši uslyší radostný zvuk Božího působení a tvé duchovní oči uvidí, jak se vůz tvého duchovního života dává do pohybu.

Nedělej si představy o tom, jak má Boží odpověď vypadat. Může to být bouřlivé jako příval, nebo klidné jako horské jezero, rozhodně však nebudeš mít pochybnosti, že Bůh přibouchl své razítko na smluvní listinu a takto splnil svůj slib a spojil se s tebou na celou věčnost. Otevře se tím před tebou svět nových dimenzí, svět nové, duchovní reality. To, co jsi slyšel a nedůvěřivě rozvažoval, se vzápětí stane nepopíratelnou skutečností. Uvidíš takto neviditelné a přesvědčíš se o existenci vyšší, nádherné, mimohmotné reality.

Ze začátku to vše nebude ještě zcela stabilní a dokonalé, budeš však na počátku dobrodružné, úchvatné objevitelské cesty, po níž chůze ti bude denně poskytovat nová překvapení a nové zkušenosti. Hodně záleží na tobě, jak rychle půjdeš kupředu. Tvá záchrana se stala skutečností a nikdo ti ji nemůže vzít.[240] Můžeš ji však ztratit svou nedbalostí a bezstarostností, neboť máš stále svobodnou vůli. Je zde ještě podmínka, abys vytrval.[241] Splníš ji, budeš-li soustavně pěstovat své spojení s Bohem a styk s jeho slovem — Biblí. Nebudeš-li dbát těchto dvou věcí, jež je možno srovnat s dýcháním a přijímáním potravy, tvůj duchovní život bude chátrat a nakonec by mohl i zaniknout. Nemusíš však proto žít v obavách, je to jenom varování před lehkomyslností. Můžeš zakoušet pocit úplného bezpečí a spokojenosti. Jistotě, kterou ti poskytuje Bůh, se nic na světě nevyrovná.

Vstoupil-li jsi do příměří s Bohem, stáváš se automaticky jako Boží dítě členem Kristovy Církve na zemi. Jako jeden z mnoha údů patříš do tohoto organismu, jehož je Kristus hlavou, máš se podílet na jeho vývoji a růstu a máš právo na duchovní prospěch ze soužití s jeho ostatními údy. Tvoje relace s nimi upravuje samozřejmě opět Boží příručka — Bible. Snaž se členy Kristovy Církve vyhledávat a pěstuj s nimi obecenství, neboť je to velmi důležité pro dozrávání a obohacování tvého duchovního života.

Nakonec, uvědom si své poslání. Nemysli o nastálé změně ve tvém životě jenom v kategoriích tvé záchrany, nýbrž uvaž, co Bůh od tebe očekává. Zamysli se nad svojí úlohou světla světa a soli země. Předlož Bohu problém tvého postavení a tvé účasti na jeho díle na zemi a vyčkávej jeho vedení. Ptej se, čím tě Bůh vybavil a obdaroval, pokud jde o schopnosti konat službu pro něho a dej se mu k disposici.[242] Jen zaměříš-li se na realisaci Božích plánů, dosáhneš plnou zralost a budeš zakoušet plnou hloubku svého duchovního života. Služba Bohu ti také otevře nové zdroje Boží moci a nadpřirozených darů Ducha svatého.[243] Nesnaž se jen brát, nýbrž usiluj být potrubím, jímž by proudily Boží obsahy s nebe na tuto zemi.

Jako člověk, který má přímé, osobní spojení s Bohem, zaujímáš zcela mimořádné, výsadní postavení, zároveň však máš také mimořádnou zodpovědnost za své okolí. Jsi Božím vyslancem a representantem tam, kde bydlíš. Nebuď malicherný a ustrašený. Všímej si biblických duchovních obrů a snaž se je následovat. Jako člověk jsi slabý a omezený, avšak jako Boží bojovník jsi nepřemožitelný.

Nechť tě Bůh provází a sílí na cestě neviditelnou duchovní říší.


Odkazy na biblická místa

[217] Sd 6: 39 40     Ž 34: 9     Mal 3: 10     1Pt 2: 3
[218] J 14: 14     J 16: 24
[219] J 15: 7
[220] J 15: 1–6     Ko 3: 16 17     1J 2: 14
[221] 1J 5: 14 15
[222] Ř 12: 1 2     1Te 4: 3     1J 3: 21–24
[223] Mk 11: 24     Jk 1: 6 7
[224] Ř 10: 16–18     Žd 11: 1 2     Ju 1: 3
[225] Mt 6: 14 15     J 9: 31     Jk 4: 3
[226] Ž 119:     Ga 1: 6–9     2Tm 3: 14–17
[227] Ž 62: 6–10     Jr 17: 5–8     1Te 2: 13
[228] 2K 5: 20
[229] Jk 4: 6–10     1Pt 5: 6
[230] Iz 1: 18     Ř 3: 10–12     Ř 5: 12 18     1Tm 2: 4     2Pt 3: 9
[231] 1K 14: 33
[232] Jr 31: 31–34     Mt 11: 28–30     J 7: 37–39     Sk 2: 38–41
[233] L 9: 23–25     J 12: 25 26
[234] Mt 4: 18–22     Mt 8: 19–22     Sk 16: 31–34
[235] Sk 2: 21     Sk 22: 13–16     Ř 10: 8–13
[236] 1K 11: 25     Žd 4: 11–16     Žd 9: 11–15
[237] Sk 2: 41     Sk 8: 12     Sk 8: 36–39     Sk 18: 8
[238] J 15: 7     Ř 6: 11 23     Ga 3: 26–29     Ga 4: 6     Ef 1: 3 13     Ef 2: 13     Fp 4: 19
[239] Ř 8: 16     2K 1: 21 22     Ef 1: 13     Ef 4: 30     1J 3: 24
[240] J 10: 27–29     Ř 8: 38 39     Fp 1: 6     2Te 3: 3     1Pt 1: 5
[241] Mt 10: 22     Mt 24: 13     1K 10: 1–12     Žd 10: 29–31     2Pt 2: 20–22     Zj 3: 11
[242] Mt 5: 13–16     2K 3: 2 3     1Pt 2: 9
[243] L 6: 38     J 4: 34